jak jsem našla kousek moře.

Mým doposud nejzávažnějším problémem, na který jsem zde narazila (nakupování není problém, nýbrž zábava) je skutečnost, že zázvor v mém zázvorovém čaji opakovaně nechce klesnout ke dnu, ale místo toho se povaluje na hladině a já ho musím cedit skrz zuby. Nebo lovit lžičkou.

Stejně tak je zábava, nechat se tu ostříhat. U paní, co neumí anglicky ani slovo a na můj požadavek – zděs eto chaču očeň karotkoje mi vlasy zkrátí o půl centimetru. Následně vytáhnu počítač a ukážu jí fotku, jak bych si to jako představovala. Načež kadeřnice zahodí nůžky a oholí mi půlku hlavy strojkem. Což ale taky nebylo úplně to, co jsem si přála. Nehledě na to, že kadeřnictví sídlí v budově, kterou jsem na první pohled odsoudila jako vybydlenou stodolu. Když jsem ale v okolí neobjevila žádnou obyvatelnější, přece jen jsem do ní vstoupila a ukázalo se, že uvnitř je to třípatrové nákupní centrum s kavárnou, která má prosklenou podlahu.

Po třech dnech mrazivého pobytu se u mě projevila rýmečka. Taky kašlu a škrábe mě v krku. Přesto jsem se dnes vypravila hledat moře. Nastoupila jsem do tramvaje, nekoupila jsem si lístek a o pět zastávek dál vystoupila. Po deseti minutách chůze jsem našla přístav, spoustu vody a labutě. Asi to ale nebyla úplně ta část moře, kterou jsem chtěla najít. Jo a – dnes poprvé nesvítí slunce. 

vytáhla jsem ruce z kapes! ale jenom v rychlosti.

znáte už Gutánka?

Gutánek je z moře na větvi.

Obdržela jsem již rozvrh a tak trochu to vypadá, že jsem tu na fakultě architektury jediný erasmový student. Tak se tak trochu bojím, že tu budu osamělá po celé 4 měsíce. Možná bych si místo ateliéru mohla zapsat Car repair practice, což je předmět, na který jsou přihlášeni všichni ostatní erasmáci ze školy. Zítra se s nimi jdu seznamovat na procházku po městě. 

ahoj – Kája, 3 opice a jedna Koala

 

tak jsme tu.

Já, 3 opice a jedna Koala již druhý den mrzneme v Estonsku. Až na tu zimu, je nám tu dobře.

V pátek jsem odevzdala poslední zápočet, koupila si v Rockpointu boty vhodné jistě i na severní pól, sbalila se během 24 hodin na 5 měsíců a vyrazila do Prahy. V Praze jsem viděla druhou Nymfomanku, protože jsem jsem si myslela, že ji potřebuji vidět – ukázalo se, že kdybych ji neviděla, možná bych byla o kousek šťastnější a v neděli večer jsem se vyrazila na cestu.

Strávili jsme 24 hodin v autobuse (viděla jsem 3 pitomé americké komedie s ruským dabingem), jednu noc v Rize (guljat po gorodě jsem vydržela asi 40 minut, protože zima, ale i přesto mám dojem, že je Riga hezká), pak dalších 5 hodin v autobuse (tady už se na mě ani nesnažili mluvit anglicky) a teď už trávíme dny v Tallinnu. Mám v hlavě jazykový zmatek – větu začnu rusky, pokračuju anglicky a vše zakončím slovenským naozaj.

Na kolejích dostanete peřinu, jen pokud vám ji tu někdo nechá – a ty, které tu mohly zůstat pro mě si vzal asi někdo domů na památku. Ale díky své kamarádce Zuzce, která první dny v Chicagu strávila pod bundama, jsem si prozíravě vzala spacák. Jinak kolej je tu moc hezká – rozhodně proti tomu, s čím jsem se setkala v Čechách. Též má spolubydlící je moc hezká a milá.

Velmi zábavným se zde ukázalo býti nakupování – když nakupujete v jazyce, který nemá vůbec nic společného s jazyky, které znáte, tak můžete jen doufat, že jste si opravdu koupili pepř a smetanu (tu jsem vybírala podle kreslené krávy na obrázku a nápisu 10% na jejím kopýtku). Taky si nejsem úplně jistá, jestli jsem si místo prostěradla nekoupila ubrus.

Jinak tedy – Tallinn je opravdu moc hezký (zima mě dnes neodradila a prošla jsem se. ale ruce z kapes kvůli foťáku jsem stejně nevytáhla. dokonce moje spolubydlící – je z Litvy – tvrdí, že je na – 15 zvyklá, ale že i přesto tu mrzne!). Estonsko jsme projížděli vesměs lesy. A když jsme pak vjeli do města, tak to vypadalo, že do těch lesů jen někdo poskládal domečky. A co se týče centra – tak od koleje až kdovíkam dojdu za 20 minut pěšky. I přes tu zimu.

Třeba příště přidám i fotku. a Třeba to bude dřív než v dubnu.

ahoj – Kája, 3 opice a jedna Koala